Novopacký Valdštejn byl prvním speciálem, který jsem kdy pil. Na začátku devadesátých let působila novopacká piva jako "čtrnáctka" či "šestnáctka" v záplavě Staropramenů a Gambrinusů - dědictví to koncentrace výroby do národních podniků - jako opravdové zjevení. A jako stejné "zjevení", či spíše dokument doby, dnes jaksi působí i jeho etiketa. Ovšem otázka nejdůležitější jistě je, jak mi Valdštejn chutnal dnes?

Nuže, voněl plně sladovou i jemně svěže chmelovou, příjemnou vůní. Nad čirým pivem medové barvy držela středně hustá, špinavě bílá a jen pomalu klesající pěna (vydržela dobrou čtvrthodinu).
Přirozený říz střední úrovně uvozuje chuť, v níž se rozvine velmi plné a hutné sladové tělo s pěkně medovými tóny i lehounkou "cukrovou" linkou. Chuť těla je doprovázena jemným aroma chmele. Po pár vteřinách se hořkost trochu sevře směrem k ulpění, k němuž ovšem nakonec nedojde. V závalu sladového těla se takřka ztrácí (ovšem občas přeci jen jako duch zjeví) ona lehounká "novopacká připálenost", jež je nejzjevnější při rychlém polknutí.
Pivo je i mírně alkoholové a hřejivé, průměrné pitelnosti.

Dnes v tvrdé a kvalitní konkurenci už novopacký Valdštejn nevzbudí takový úžas jako před lety, nicméně stále jde o kvalitní speciál, kterému v mých očích drobně škodí ona mírná "cukrovost", a který především opravdu "maká". Jeho 7% alkoholu se totiž dokáže hodně výrazně projevit.

Silný, sladový speciál bez typické novovopacké připálenosti. Rozhodně bych ubral na řízu, k takto hutnému pivu se nehodí. Jinak souhlas s p. Vrchním. Dosti sladká záležitost pitelná v omezeném množství. Leze do hlavy.

Novopacký pivovar vaří výhradně spodně kvašená piva, Valdštejn se trochu vymyká svou vyšší stupňovitostí (7% alkoholu). Když jsem si na etiketě přečetl jako jednu z ingrediencí přidaný cukr, trochu jsem měl obavy.
Vůně je překvapivě lehce chmelová, barva čirá, zlatá, pěna bílá, spíše řidší, ale srdnatě se drží v tenké vrstvě až do konce pití.
První doušek začal výraznou sladovostí, nasládlostí, ten cukr je tam cítit, naštěstí je ale pivo zároveň štědře chmelené, druhá polovina doušku se tak překlopí do hořkosti s krátkým dozníváním. Plnost piva je slušná, ale čekal jsem ještě více s ohledem na stupňovitost. Osobně preferují vyšší hořkost, zde bych ubral na cukru, čímž by se zvedla pitelnost - anebo naopak sladovost ještě více zdůraznit, přidat voltáž a prezentovat pivo jako bock.
Valdštejn je pro mě mírně nadprůměrné pivo, u kterého bych ubral cukru, vyznělo by pro mě tak ještě lépe.