Světlý ležák Žitohola (tedy nikoliv Žitonoha, jak jsem se byl mylně domníval) je vařen v nenápadné vesničce Obora kousek od jihočeské Plané nad Lužnicí. A prokazuje, jaké poklady mohou jihočeské vesničky ukrývat. Pivovar vaří kvalitně a poctivě a honosí se dokonce vlastní chmelnicí.

Podle svědectví spolustolovníků býval(a?) Žitohola pivem s podstatně výraznějším projevem žita než dnes, ovšem já budu pochopitelně hodnotit verzi, kterou jsem pil na začátku léta Páně 2019.

Nuže - barva slámová, jemně zakalená.
Pěna špinavě bílá, středně hustá, pomalu klesající.

V dobrém vjemnu pokračuje velmi libá decentně nasládlá a moc příjemně zemitě štiplavá vůně a korunuje jej chuť: nádherně jemně rozšafný slad "tak akorát" plného těla s drobně zemitou linkou žita. Chmel je ladně mírně svíravě štiplavý a posléze se postará o nenásilně hořký, dlouhý závěr chuti.

Říz je tvořen jemnými přirozenými bublinkami, chutě krásně souzní a pivo je tak pitelné, že mi činilo problém se od něj odtrhnout v zájmu ochutnání dvanáctky Ježibaba.

Žitohola je zkrátka vynikající, zábavný, originální a pitelný, přitom však chuťově čistý ležák, který potvrzuje vysoké mínění, které o pivovaru Obora mám od doby, kdy jsem jejich díla poprvé ochutnal.